Barviva (E100 - E182)

Přídatné látky patří do skupin dle jejich společných vlastností nebo společného použití. Zde vám přinášíme jejich přehled.

Barviva jsou pro výrobce potravin velmi důležitá. Jsou jedním z hlavních faktorů, díky kterým se buď výrobek prodá nebo zůstane ležet na regále. Výrobci používají barviva aby dodaly svým výrobkům na pravosti a poctivosti. Samozřejmě, že zákazník dá přednost jogurtu s jasně červeně zbarvenou jahodovou složkou, než jogurtu s nevzhledně vypadajícími tmavě zbarvenými kousky jahod.

Barviva můžeme rozdělit do třech skupin.

První jsou barviva, která jsou přírodního původu a většinou získávána i klasickými výrobními postupy, proto nepředstavují žádné obavy.
Dále jsou to barviva přírodně identická. S nimi se můžeme setkat velmi často, neboť jsou výrobci velmi oblíbená právě pro slovíčko "přírodní". To znamená, že jsou po chemické stránce totožná s barvivy získávanými přírodní cestou, ale jejich výroba je jednodušší a levnější
Třetí skupinou jsou barviva syntetická. Dříve se vyráběly z uhelného dehtu a nyní z ropy a ropných produktů. V USA se postupně jednotlivá syntetická barviva zakazují, podle toho jak se u nich postupem času daří prokazovat karcinogenní účinky. V ČR se syntetickým barvivům bohužel "daří". Jelikož je možné obecně označit syntetická barviva z podezření na karcinogenitu a způsobování dětské hyperaktivity, je rozhodně na místě se potravinám, které je obsahují, raději vyhýbat.

Barviva hrají v potravinách velmi důležitou roli, protože průměrného spotřebitele zaujme na první pohled právě to jak potravina vypadá. Výrobce se proto musí snažit, aby si vybojovali své místo na slunci, respektive v regálu. Dobrým příkladem je limonáda. Většina lidí sáhne do regálu po výraznější oranžové pomerančové limonádě, než po jiné, barevně mdlé. Různé studie dokonce dokázaly, že pokud bude člověk pít dvě naprosto chuťově totožné limonády, naprostá většina ochutnávajících označí tu barevnější za lepší. A to jen proto, že obsahuje barvivo, které ještě před tím, než člověk vůbec limonádu ochutná, napoví našemu mozku, že má očekávat něco dobrého, chutného a příjemného.

Dalším příkladem může být máslo. Žluťoučké máslo, které je tak k dostání po celý rok, vypádá lákavěji, než kdyby mělo přirozenou nevzhlednou barvu. A tak jej výrobci přibarvují, aby vyhověli našim představám, jak má vlastně máslo vypadat. Máslo je však povoleno přibarvovat pouze karoteny což je přírodní barvivo. Ale je to jen další případ, kdy barvivo slouží pouze k naplnění našich představ o vzhledu potraviny.

Zabrouzdáme do pekařství, kde se barviva stala pomocnou rukou pekařů při šálení našich smyslů a uvedeme si několik příkladů. Chléb a výrobky z chlebového těsta se přibarvovat nesmějí. Na pultech obchodů je však mnoho druhů pečiva a tak v domnění, že si kupujeme tmavý chléb, tak nemusí být z mouky žítné, ale z pšeničné, protože je přibarvený meltou. Některá pečiva celozrnná a vícezrnná mohou být barvena karamelem. Čajové pečivo, krásně žluťoučké určitě není použitím domácích vajíček, ale použitím přírodního barviva kurkuminu (E100). V horším případě za použití syntetických barviv jako tartrazinu (E102) nebo chinolinu (E104). U masných výrobků se nesmí přibarvovat drůbež, zvěřina, korýši a měkýší. Nekvalitní uzenářské výrobky jsou přibarvovány karamelem, červenou paprikou nebo syntetickou červení (E128, E129). Klidně se tak může stát, že si pochutnáváme na růžovoučkém lososu a ve skutečnosti je to obarvená treska.

Látky patřící do této skupiny:

Podpořte nás Autorská práva a kopírování

www.zdravapotravina.cz | www.emulgatory.cz | www.chemievjidle.cz | www.zdraverecepty.cz